Náš kurz filmování
TŘÍDENNÍ KURZ KINEMATOGRAFIE
1. den:
První den jsem se ve 12:00 hod setkali (žáci 8. a 9. ročníku mediální výchovy) s dvěma úžasnými lidmi, kteří nám v prvních chvílích ukázali kouzla kinematografie. S úžasem celá třída sledovala, jak nám lektoři vysvětlovali všechny triky, se kterými jsme se mohli setkat ve vybraných filmech, na nichž je demonstrovali. Poté se nás ptali, co bychom chtěli natočit za film. Po třídě začaly létat tázavé pohledy, ale když se rozdaly papíry, na které jsme měli písemně zpracovat své nápady, sama jsem se až divila, co vše naše chytré hlavy vymyslely. K uspořádání celého příběhu nám posloužil jakýsi pavouk nakreslený na tabuli uprostřed třídy. Když jsme celý film měli alespoň ze základů hotový, nastalo volení do hlavních rolí. Nebylo však příliš dlouhé, všichni jsme bez váhání shodli na Aničce Krejčíkové, která se do role psychopata náramně hodila. Po tomto určení naše cesty směřovaly přímo do 3. patra, kde se natočily první dvě úvodní filmové scény. Naši herci předváděli chvályhodné výkony. A ke konci dne jsme si každý vymyslel roli, která nás zakomponuje do tohoto hororu. Ať už jsme byli učiteli, žáky či tanečníky, jedna nemilá věc nás spojovala, ve filmu jsme měli všichni zemřít. A jak zemřeme? Na tom se měla vlastně vyřádit naše nespoutaná pubertální fantazie.
2. den:
Na druhý jsme byli všichni pověřeni, abychom si přinesli do školy kostýmy odpovídající našim rolím. Na záchodě toho dne bylo sakra rušno, a to díky holčičím přípravám. Všichni byli až roztomile nervózní, aby podali dechberoucí herecký výkon a my měli báječný film. I na chodbách byl šílený frmol, jeden by neřekl, co dokáže udělat třicet dětí. A pak se natáčení rozběhlo v plném proudu. U některých scén byli přítomni všichni, u některých nikdo, protože dotyční se až příliš styděli. Ale čtyři hodiny utekly jako voda a my jsme měli skvělý pocit, že máme již celý film natočen.
3. den:
Třetí den byl celý takový prezentační. Už od začátku byla velká veliká legrace a nebylo člověka, který se nad našimi záběry nepousmál. Vybrali jsme ovšem jen ty nejpovedenější a zároveň nejděsivější záběry. Zkrat však přišel, když nám nějaké záběry chyběly, pak jsme museli popadnout kamery a zbývající dotočit. Poté nám bylo sděleno, že záběry sestříhají naši „mistři“, udělají z nich úspěšný film a pošlou nám ho naší paní učitelce. Tak teď nám už nezbývá než čekat.